Řidič si po nehodě všimne, že má několik týdnů propadlou STK. Poškozený chce opravit auto, policie sepíše protokol a pojišťovna začne zjišťovat, co se stalo. Přichází obava: zaplatí povinné ručení škodu, nebo se pojišťovna pokusí plnění krátit?
Samotná propadlá technická kontrola automaticky neznamená, že poškozený nedostane peníze. Od 1. dubna 2024 platí nový zákon č. 30/2024 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a jeho pravidla jsou v tomto směru poměrně jasná. Pojišťovna nesmí poškozenému odmítnout ani snížit plnění jen proto, že vozidlo nemělo platnou STK.
To ovšem neznamená, že majitel vozu může technický stav bez obav ignorovat. Riziko se může přesunout z poškozeného na viníka nehody.
Poškozený nemá doplácet na propadlou nálepku
Povinné ručení chrání především člověka, kterému byla provozem vozidla způsobena škoda. Kdyby pojišťovna mohla každé plnění odmítnout kvůli prošlé technické kontrole, poškozený by se ocitl v nejistotě kvůli pochybení někoho jiného. Právě tomu zákon brání.
Jestliže řidič nabourá cizí automobil a jeho vůz má například dva měsíce po termínu STK, pojišťovna nemůže jednoduše říct: „Technická kontrola neplatí, nehradíme.“ Takový postup by sám o sobě nestačil. Náhrada škody vůči poškozenému se posuzuje odděleně od případného nároku pojišťovny vůči viníkovi.
Od dubna 2024 navíc zákon stanovuje minimální limit povinného ručení ve výši 50 milionů korun na každého poškozeného při újmě na zdraví a 50 milionů korun celkem při škodě na majetku. Ani vysoký limit však neřeší otázku, kdo nakonec ponese finanční následky porušení povinností řidiče.
Pojišťovna může peníze vymáhat zpět
Poškozenému tedy zaplatit musí, ale tím případ nemusí skončit. Pojišťovna může po viníkovi požadovat regres, pokud prokáže, že příčinou nehody byl nevyhovující technický stav vozidla. Nejde o formalitu založenou na jediném datu v osvědčení o technické způsobilosti. Musí existovat souvislost mezi konkrétní závadou a nehodou.
Příklad je poměrně názorný. Pokud řidič s prošlou STK nedá přednost a narazí do jiného auta, samotná propadlá kontrola ještě neříká nic o příčině střetu. Jiná situace nastane, když se při nehodě ukáže, že vůz měl dlouhodobě nefunkční brzdy, sjeté pneumatiky nebo vážně poškozené řízení a právě tato závada sehrála rozhodující roli.
Rozdíl mezi oběma případy je zásadní. V prvním případě je prošlá STK jen porušením povinnosti, které s nehodou nemusí souviset. Ve druhém může být technický stav jedním z hlavních důvodů, proč se nehoda stala. Datum na nálepce je v takové chvíli spíš stopa než důkaz.
Co musí pojišťovna skutečně prokázat
Vyšetřování se může opírat o policejní protokol, záznamy z místa nehody, svědecké výpovědi, fotografie i odborné posouzení vozidla. Pojišťovna musí tvrzení o příčinné souvislosti podložit. Nestačí pouze konstatovat, že auto nemělo platnou technickou kontrolu.
To je praktická hranice, na které se budou podobné spory lámat. Motoristé někdy vnímají STK jako univerzální potvrzení bezpečnosti vozu, pojišťovny zase sledují, zda konkrétní porucha ovlivnila vznik nehody. Technická kontrola ostatně není časové razítko, které by po uplynutí platnosti přes noc změnilo funkční auto v nebezpečný vrak. Stejně tak ale propadlá STK není bezvýznamná okolnost, zvlášť pokud se později objeví závada, která mohla nehodu způsobit.
Řidič by proto měl po nehodě uchovat fotografie vozidla, záznamy o opravách a další dokumenty, které mohou popsat jeho technický stav. Servisní doklady samozřejmě samy o sobě neprokážou všechno, mohou však pomoci zasadit stav auta do konkrétního časového rámce.
Jiná pravidla platí pro neschválené vozidlo
Zákon počítá také s případem, kdy vozidlo nemá schválenou technickou způsobilost. To je odlišná situace než běžně propadlá STK. Vozidlo může být například technicky upravené způsobem, který nebyl schválen, nebo nemusí splňovat podmínky, za nichž smí být provozováno.
I zde může pojišťovna uplatnit regres vůči viníkovi. Ani v tomto případě ale neplatí zkratka, že jakýkoli problém s technickou způsobilostí automaticky ruší nárok poškozeného na plnění. Rozhodující zůstává zákonný důvod a okolnosti konkrétní nehody.
Pro řidiče to znamená nepříjemnou, ale čitelnou logiku: poškozeného má chránit povinné ručení, zatímco viník může později čelit požadavku na vrácení vyplacené částky. Výše regresu se přitom může odvíjet od rozsahu škody a následků nehody. U zranění nebo dlouhodobých zdravotních následků se částky mohou rychle vyšplhat vysoko nad běžnou představu o „pokutě za prošlou STK“.
Kde končí ochrana poškozeného
Platná STK tedy není podmínkou, bez níž by povinné ručení přestalo vůči poškozenému fungovat. Je ale významným signálem pro posuzování odpovědnosti řidiče. Pojišťovna nemůže krátit plnění jen mechanicky, zároveň však nemusí přehlédnout prokázanou závadu, která nehodu způsobila.
Kdo se s požadavkem na regres setká, měl by si nechat přesně vysvětlit, o jakou závadu pojišťovna opírá svůj nárok a jak ji spojuje s nehodou. Rozhodnutí o krácení nebo vymáhání peněz není totéž jako zjištění, že vozidlo mělo prošlou technickou kontrolu. Právě v tomto rozdílu se může skrývat několik desítek tisíc korun, ale také mnohem vyšší částka.
