Padesát milionů korun je dnes minimální limit povinného ručení za újmu na zdraví nebo usmrcení jednoho poškozeného. Stejná částka platí jako nejnižší limit pro škody na majetku, ovšem bez ohledu na počet poškozených. Když si člověk tu sumu skutečně představí, přestane povinné ručení působit jako formalita potřebná k převzetí registračních značek.
Já ho vnímám především jako ochranu lidí, kterým může cizí chyba během několika vteřin převrátit život. Řidič, který nehodu způsobí, sice může řešit vlastní starosti, ale poškozený nesmí zůstat bez prostředků jen proto, že viník nemá dost peněz na opravu auta, léčbu nebo náhradu ztraceného příjmu. Právě v tom spočívá hlavní princip zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.
Od 1. dubna 2024 tuto oblast upravuje zákon č. 30/2024 Sb. Povinné ručení musí mít provozovatel tuzemského registrovaného vozidla po celou dobu jeho registrace. Nejde tedy jen o povinnost v okamžiku, kdy se s autem vyjede na silnici. Vozidlo ji má mít průběžně, i když zrovna stojí a jeho majitel na něj celé týdny nesáhne.
Rozhodující není pouze to, zda má vozidlo čtyři kola. Povinnost se vztahuje na motorová vozidla s konstrukční rychlostí vyšší než 25 kilometrů za hodinu. Patří sem také vozidla s provozní hmotností nad 25 kilogramů, jejichž konstrukční rychlost přesahuje 14 kilometrů za hodinu. U některých moderních dopravních prostředků proto nestačí spoléhat na zažitou představu, že povinné ručení se týká výhradně osobních automobilů a motocyklů.
Co povinné ručení poškozenému zaplatí
Rozsah ochrany je širší než samotná oprava nabouraného vozu. Pojištění se vztahuje na újmu na zdraví i na usmrcení. Může pokrývat také škodu na věci, účelně vynaložené náklady na péči o zraněné zvíře a ušlý zisk poškozeného. To poslední bývá v běžné debatě trochu přehlížené, přesto může mít velkou váhu třeba tehdy, když zranění člověku znemožní pracovat.
U majetkové škody je podstatné, že zákonné minimum činí 50 milionů korun bez ohledu na počet poškozených. Při hromadné nehodě se tedy limit neposuzuje tak, že by každý účastník automaticky dostal samostatných 50 milionů. O to víc záleží na konkrétním průběhu nehody a výši jednotlivých nároků.
Limit 50 milionů korun na každého poškozeného u újmy na zdraví nebo usmrcení působí vysokým dojmem, ale těžká nehoda dokáže peníze spotřebovávat dlouhá léta. Léčba, následná péče, ztráta příjmu nebo trvalé zdravotní následky nejsou účet za jeden den. Právě proto bych povinné ručení nebral jako nejlevnější položku, kterou je potřeba rychle odškrtnout při pojišťování auta.
To však neznamená, že pojištění zaplatí všechno, co s nehodou souvisí. Základní ochrana míří na poškozené, nikoli na viníka. Škoda na vozidle řidiče, který nehodu způsobil, se z povinného ručení nehradí. Stejně tak není kryta újma tohoto řidiče ani škoda na věcech, které převáželo jeho vozidlo.
Tady podle mě vzniká nejčastější nedorozumění. Člověk slyší, že má „pojištěné auto“, a automaticky si pod tím představí ochranu vlastního majetku. Povinné ručení ale není havarijní pojištění. Jeho smyslem je nahradit újmu, kterou provozem vozidla způsobím někomu jinému. Na vlastní vůz se vztahuje jiný typ ochrany a bez něj může i zdánlivě obyčejná nehoda znamenat citelný zásah do rodinného rozpočtu.
Cena pojištění není jen otázkou náhody
Výše pojistného se neodvíjí pouze od typu auta nebo od nabídky konkrétní pojišťovny. Zohledňuje se také škodní průběh, tedy historie předchozích škod. Při jeho stanovení se pracuje nejméně s pěti a nejvýše s dvaceti předchozími lety.
Pro řidiče s dlouhou bezeškodní historií to může znamenat příznivější cenu. Naopak opakované nehody se do posouzení promítnou. Takové nastavení dává smysl: člověk, který dlouhodobě jezdí bez škod, představuje pro pojišťovnu jiný rizikový profil než řidič s několika nehodami v krátkém období.
Povinné ručení tedy stojí na jednoduché myšlence, ale chrání před velmi složitými následky. Každý provozovatel registrovaného vozidla musí mít pojištění po celou dobu registrace, jeho zákonný rozsah se týká především poškozených a minimální limity jsou nastavené tak, aby pokryly i mimořádně vážné škody. Kdo od něj čeká úhradu vlastního nabouraného auta, hledá v něm ochranu, kterou tento produkt podle své podstaty neposkytuje.
