Jednomu turistovi stačí lehký batoh, značená cesta a pojištění sjednané během pár minut. Druhý má sedák, helmu, mačky a ambici vystoupat tam, kde už i obyčejné nadechnutí připomíná administrativně náročný úkon. Oba mohou vyrazit do hor, ale jejich pojištění se na stejnou situaci dívat nebude.
U horské turistiky totiž nerozhoduje jen to, zda člověk jde pěšky. Pojišťovny sledují také nadmořskou výšku, charakter trasy, ferraty, horolezecké prvky a někdy i to, zda se turista drží značených cest. Smlouva, která spolehlivě pokryje procházku kolem horského jezera, nemusí platit ve chvíli, kdy se stezka změní v suťové pole a turistická mapa začne působit spíš jako optimistický návrh.
Tři tisíce metrů jako pojišťovací hranice
U běžného cestovního pojištění se často pracuje s limitem kolem 3 000 metrů nad mořem. Kooperativa například v základním cestovním pojištění kryje turistiku právě do této výšky. S připojištěním Aktivní sporty lze podle daných podmínek hranici posunout až na 5 000 metrů. Via ferraty jsou přitom kryté do obtížnosti C a pouze na značených cestách.
Podobně vypadá i současný trh. K 9. červnu 2026 mají rekreační limit 3 000 metrů Allianz, Colonnade, UNIQA a Komerční banka. U AXA, ČSOB a Slavia je hranice posunutá na 3 500 metrů. Rizikové připojištění u většiny těchto nabídek sahá až k 5 000 metrům.
To neznamená, že pojištění automaticky platí na všechno, co se nachází pod uvedenou hranicí. Nadmořská výška je jen jedna část skládačky. Rozhodovat může také konkrétní sportovní aktivita, způsob pohybu a to, zda turista neopustil značenou trasu. Výlet po hřebeni a lezení na zajištěné cestě nejsou pro pojistné podmínky totéž, i když se obojí odehrává mezi stejnými kopci.
Ferrata není jen turistika s lepším výhledem
Via ferraty bývají lákavým mezistupněm mezi pěší turistikou a lezením. Ocelové lano sice dodává pocit, že člověk má situaci pevně v rukou, ale pojišťovna může mít na věc o něco střízlivější názor. U Kooperativy například základní krytí nestačí a je potřeba připojištění Aktivní sporty. Platí navíc limit obtížnosti C a podmínka značené cesty.
Před odjezdem proto nestačí zaškrtnout políčko „turistika“ a doufat, že se zbytek nějak vyřeší. Obtížnost ferraty, plánovaná výška i případné další aktivity by měly odpovídat sjednanému balíčku. Kdo si chce přidat lezení, skialpinismus nebo pohyb mimo značené trasy, měl by hledat přímo formulaci, která danou činnost zahrnuje. Pojistné podmínky sice nepatří k horské romantice, ale čtou se lépe doma než v čekárně po zásahu vrtulníku.
Nad 4 000 metrů už turistika mění kategorii
Česká průmyslová zdravotní pojišťovna řadí turistiku nad 3 000 do 4 000 metrů nad mořem mezi nebezpečné sporty. Pro takový pohyb vyžaduje sazbu S1, která zdvojnásobuje základní sazby léčebných výloh. To je dobrá ukázka, proč se vyplatí hledat ve smlouvě konkrétní výškové limity, nikoli se spokojit s obecným označením rekreačního cestování.
Rozdíl mezi 2 900 a 3 100 metry nemusí laikovi připadat dramatický. Pro organismus ani pro pojišťovnu ale nemusí jít o stejnou disciplínu. Ve vyšších polohách přibývá riziko výškové nemoci, rychlejšího vyčerpání a komplikovaného návratu do bezpečí. Pojištění přitom nefunguje jako náhrada za přípravu. Nezlepší kondici, neotočí špatné počasí a nenaučí člověka používat mačky.
Plánované výstupy nad 6 000 metrů a expedice navíc Alpenverein do svého pojištění nezahrnuje. U takových cest už se nelze spoléhat na běžné cestovní pojištění ani na automatický předpoklad, že známé jméno pojistitele znamená krytí všech horolezeckých plánů.
Horská služba doma, léčebné výlohy v zahraničí
Při cestách do zahraničních hor se pojištění obvykle řeší hlavně kvůli léčebným výlohám, transportu a zásahu v situaci, kdy se turista sám dolů nedostane. U českých hor může hrát větší roli samostatné krytí zásahu Horské služby. Pojištění Český turista od PVZP ho v České republice zahrnuje do limitu 120 000 korun.
I tady záleží na okolnostech. Záchrana po úrazu při běžné túře, pátrání po ztraceném turistovi a zásah po vědomém porušení pravidel nemusí být posuzovány stejně. Stejně tak může pojišťovna řešit, zda byl člověk vybavený přiměřeně podmínkám a jestli zbytečně neriskoval.
Při sjednávání je praktické zkontrolovat výškový limit, definici turistiky, podmínky pro ferraty a aktivní sporty, krytí zásahu horské služby i výluky. Užitečné je také ověřit, zda se pojištění vztahuje na cestu mimo značené trasy a zda počítá s plánovaným transportem z odlehlého terénu. Hory mají dost vlastních překvapení; pojistná smlouva by mezi ně patřit nemusela.
