Představte si zákazníka, kterému právě končí smlouva na mobilní tarif. Každý měsíc platí téměř devět stovek, přestože telefon používá hlavně k práci, navigaci a večernímu sledování videí. Zavolá operátorovi s tím, že odchází. Po několika minutách se objeví nabídka za necelé čtyři stovky. Stejná data, stejné volání, stejný počet SMS. Jen jiná cena.
Je to běžná sleva, nebo malý trik zákaznické retence? A lze se skutečně dostat na polovinu běžné ceny?
Veřejné ceníky velkých operátorů dnes ukazují, že plně neomezený tarif s voláním, SMS a daty začíná přibližně na 640 až 699 korunách měsíčně. U T-Mobile je dostupná varianta od 499 korun. To už je výrazně méně než částky, které se objevují ve standardních nabídkách, ale přesná polovina běžného tarifu to není.
Rozdíl je podstatný. Kdo platí 899 korun měsíčně, může se při ceně 499 korun dostat zhruba na 55 procent původní částky. Marketingově to zní podobně jako „za polovinu“, v peněžence však zůstává rozdíl několika desítek korun měsíčně. Za rok už nejde o zanedbatelnou částku.
Veřejná cena a nabídka po výpovědi jsou dvě různé věci
Nejzajímavější ceny se objevují až ve chvíli, kdy zákazník oznámí odchod. Operátoři mají pro podobné situace retenční nabídky, jejichž cílem je udržet člověka ve stávající síti. V aktuálních nabídkách se objevují plně neomezené tarify přibližně za 350 až 400 korun měsíčně. To už se polovině běžné ceny skutečně blíží, v některých případech se pod ni dostane.
Háček spočívá v tom, že nejde o veřejný ceník. Operátor takovou nabídku nemusí zobrazit každému zákazníkovi a její dostupnost může záviset na délce vztahu, využívaných službách, lokalitě nebo právě probíhajícím retenčním procesu. Někdo dostane slevu hned, jiný uslyší pouze standardní nabídku.
Samotné prohlášení „chci odejít“ navíc nemusí stačit. Smysluplnější je mít připravenou konkrétní alternativu a vědět, kolik stojí tarif u konkurence. Operátor pak obtížněji nabídne slevu, která vypadá velkoryse jen proto, že vychází z nadsazené původní ceny.
Vyplatí se také trvat na přesné částce po skončení všech úvodních akcí. Nabídka za 399 korun může platit jen několik měsíců, případně může vyžadovat převod více služeb nebo nový závazek. Rozhodující není částka vyslovená během hovoru, ale cena uvedená ve smlouvě a datum, kdy případná sleva skončí.
Zkušenost z vyjednávání bývá trochu jako smlouvání na tržišti: první cenovka často není poslední, ale nikdo vám předem nezaručí, že prodávající ustoupí. U mobilních tarifů navíc zákazník nevidí, jakou nabídku dostal jeho soused o dvě ulice dál.
Levnější tarif může skrývat omezení
Při porovnávání nabídek nestačí sledovat slovo „neomezený“. Některé tarify mají neomezený objem dat, ale rychlost je omezená například na 8 nebo 15 Mb/s. Pro běžné používání telefonu to většinou stačí, při sdílení internetu s počítačem nebo při sledování videa ve vysoké kvalitě už může být rozdíl citelný.
U ČEZ stojí neomezená data s rychlostí 15 Mb/s 899 korun měsíčně. Levnější varianta za 549 korun nabízí 8 GB dat, takže nejde o plnohodnotnou náhradu neomezeného tarifu. Právě tady se často rodí matoucí srovnání: nižší cena může vypadat jako důkaz výhodnější nabídky, ve skutečnosti však zákazník získává jiný produkt.
Pozornost si zaslouží také slevy za více služeb. U T-Mobile se sleva na tarif nesčítá se slevou Magenta 1. Zákazník proto nemůže automaticky předpokládat, že se dvě výhody jednoduše odečtou od základní ceny. Konečnou částku je potřeba nechat spočítat přímo pro konkrétní účet.
Stejnou opatrnost vyžadují firemní a skupinové tarify. Právě přes ně se lze k poloviční ceně dostat snáz, protože se sleva rozloží mezi více čísel nebo vychází z firemní smlouvy. Taková nabídka ale nemusí být dostupná jednotlivci a často se váže na podmínky, které v běžném veřejném ceníku nejsou vidět.
Nejrozumnější postup proto není hledat magickou větu, po které operátor okamžitě nabídne tarif za 350 korun. Smysl má porovnat veřejné ceny, zkontrolovat rychlost dat, zjistit délku slevy a teprve potom vyjednávat o odchodu. Když retenční nabídka přijde, je potřeba ji porovnat s reálnou cenou konkurence, ne s částkou, kterou operátor uvedl jako původní.
Poloviční cena tedy existuje, ale častěji jako neveřejná odměna za vyjednávání, firemní vztah nebo sdílený tarif než jako běžná nabídka dostupná jedním kliknutím. A právě proto se vyplatí číst drobný text stejně pozorně jako velké číslo na začátku nabídky.
