Když si devatenáctiletý řidič z Prahy pořizoval povinné ručení na Škodu Octavii 2.0 s výkonem 110 kW, čekal nepříjemnou částku. Přesto ho překvapilo, že modelový výpočet vyšel na 8 942 korun ročně. O několik desítek let starší řidič z Holýšova by za stejné auto zaplatil 2 619 korun. Měl maximální bonus a pojišťovna tak zřejmě usoudila, že jeho dosavadní život za volantem neobsahuje dostatek důvodů k panice.
Právě v tom spočívá hlavní háček výpočtu. Cena povinného ručení se neurčuje pouze podle automobilu, ale podle kombinace několika údajů. Pojišťovna sleduje kategorii vozidla, objem nebo výkon motoru, věk řidiče, místo bydliště, škodní historii a také zvolený limit krytí. Z jednoho vozu se tak mohou stát dvě cenově velmi odlišné smlouvy.
U mladého řidiče hraje roli hlavně krátká nebo žádná škodní historie. Zkušenosti teprve sbírá, statistiky mu příliš nefandí a levnější pojistka se proto obvykle nekoná. Praha navíc patří mezi oblasti, kde je provoz hustší než na silnici mezi dvěma menšími obcemi. Více aut znamená více příležitostí k nehodě, což se může promítnout do ceny.
Věk sám o sobě ale není kouzelná sleva. Starší řidič bez bonusů nemusí dostat výhodnou nabídku jen proto, že už něco pamatuje. Rozhodující bývá především počet let bez nehody a způsob, jakým pojišťovna danou historii zohledňuje. Bonus funguje jako odměna za bezeškodní provoz, zatímco nehoda může výslednou částku zvýšit. Auto přitom zůstává úplně stejné a dál se tváří, že za nic nemůže.
Výkon a objem motoru vstupují do kalkulace proto, že silnější vůz může představovat vyšší riziko i větší rozsah škody. Neznamená to, že majitel slabšího městského auta automaticky vyhraje cenový závod. Do hry vstupuje také typ vozidla, jeho využití a další údaje uvedené ve smlouvě. U motocyklu se proto pojistné posuzuje jinak než u osobního automobilu.
Průměrné povinné ručení v roce 2026 vychází u osobního auta na 4 408 korun ročně. U motocyklu činí průměr 519 korun. Průměr však není cenovka, kterou najde každý řidič ve schránce. Zahrnuje mladé řidiče s dražšími smlouvami, zkušené motoristy s výrazným bonusem i různé typy vozidel. Je to spíš mapa celého trhu než předpověď pro konkrétní garáž.
Rozložení skutečně sjednaných smluv působí příznivěji. U 53 procent smluv uzavřených v roce 2025 bylo roční pojistné nižší než 4 000 korun. U 30 procent se vešlo pod 3 000 korun. Taková čísla ukazují, že průměr zvedají hlavně dražší případy, například u mladších řidičů, výkonnějších vozů nebo lidí bez bonusů.
Velkou pozornost si zaslouží limit krytí. Nižší limit může na první pohled vypadat jako snadná cesta k levnější smlouvě, ale rozdíl v ceně nemusí být tak velký, aby ospravedlnil skromnější ochranu. Při nehodě totiž škoda nemusí končit u promáčknutého blatníku. Do účtu mohou vstoupit poškozená auta, majetek, zdravotní následky nebo dlouhodobé nároky. Tady se šetření několika stokorun může změnit v nepříjemnou matematiku.
Při porovnávání nabídek má smysl zadávat údaje přesně. Jiná cena může vyjít při nesprávně uvedeném výkonu, jiném místě bydliště nebo chybějícím bonusu. Rozdíl mezi Prahou a menším městem přitom nemusí být kosmetický. Stejně tak se vyplatí zkontrolovat, zda nabídka opravdu odpovídá řidiči, který bude auto nejčastěji používat, a ne ideální postavě z reklamního letáku.
Povinné ručení se navíc nevyplácí ignorovat ani u auta, které většinu roku stojí. Od 1. ledna 2026 vzrostly sazby příspěvku nepojištěných vozidel do garančního fondu v průměru přibližně o 30 procent. Vozidlo bez pojištění tak může stát peníze i tehdy, když se nepohne z parkovacího místa. Některé úspory zkrátka připomínají akční nabídku, která začne být drahá přesně ve chvíli, kdy ji člověk potřebuje nejméně.
