Když si Petr pořídil ojetý hatchback, čekal, že povinné ručení bude stát pár tisíc korun. Auto nebylo nové ani luxusní. Nabídka pojišťovny ho přesto překvapila, protože cenu neurčoval jen samotný model, ale také jeho věk, bydliště a krátká škodní historie.
Povinné ručení není pojištění auta proti krádeži nebo poškození. Kryje škody, které provozem vozidla způsobíte jiným lidem. Výsledná cena proto vzniká z kombinace údajů o vozidle, řidiči a předpokládaném riziku.
Výkon a objem motoru stále hrají hlavní roli
Pojišťovny obvykle sledují především výkon motoru v kilowattech a jeho objem. Silnější automobil může být podle jejich statistik spojený s vyšší pravděpodobností vážnější nehody nebo s dražšími škodami. Rozdíl mezi malým městským vozem a výkonným sportovním autem proto nebývá jen v pořizovací ceně.
Výkon přitom není jediný technický údaj. Do kalkulace vstupuje také druh vozidla a jeho stáří. Jinak může být posuzován osobní automobil, motocykl, dodávka nebo vozidlo používané k podnikání. Starší auto nemusí automaticky znamenat levnější pojistku, stejně jako nové auto nemusí být vždy nejdražší variantou.
U motocyklů bývá cena často nižší než u osobních automobilů, ale záleží na objemu, výkonu a dalších okolnostech. Průměrná cena sjednaná přes SURI v roce 2025 činila u osobních automobilů 4 520 korun ročně, zatímco u motocyklů 650 korun. Průměr ovšem neříká, kolik zaplatí konkrétní řidič.
Věk a bydliště mění výsledek kalkulace
Mladý řidič bez delší pojistné historie obvykle zaplatí více než zkušený motorista s lety bez nehody. Pojišťovna nemá u začínajícího řidiče tolik údajů, podle kterých by mohla riziko odhadnout. Vyšší sazba tak nesouvisí s tím, že by každý mladý člověk jezdil nebezpečně, ale s vyhodnocením celé skupiny.
Význam má také věk provozovatele vozidla. Tím nemusí být vždy totožná osoba s vlastníkem nebo řidičem, který auto používá nejčastěji. Údaje v pojistné smlouvě proto musí odpovídat skutečnému provozu. Uvedení zkušenějšího člověka jen kvůli nižší ceně může přinést komplikace při řešení škody.
Rozdíl dělá i PSČ bydliště. V hustě obydleném městě se auta pohybují v intenzivnější dopravě a častěji dochází k drobným střetům. Na venkově může být provoz klidnější, ale řidiči zase často absolvují delší trasy. Pojišťovny tyto rozdíly promítají do sazeb podle vlastních statistik.
Bonus odměňuje roky bez nehody
Nejvýraznější úsporu může přinést bonus za bezeškodní průběh. Za 120 měsíců bez škody lze získat maximální bonus 50 procent. Každý rok bez nehody obvykle přidává 5 procent, zatímco pojistná událost zpravidla sníží slevu o 10 procent.
Bonus a malus se posuzují v rámci osmi skupin vozidel. Pojišťovna může zohlednit nejméně posledních 120 měsíců škodní historie. Nejde tedy jen o to, kolik let člověk vlastní řidičský průkaz, ale jak dlouho skutečně využívá pojištění bez nahlášené škody.
Jedna nehoda nemusí znamenat okamžitý návrat na začátek, ale její dopad na cenu může být citelný. U dražšího pojištění se vyplatí zvážit, zda menší škodu řešit přes pojišťovnu, nebo ji uhradit vlastními prostředky. Takové rozhodnutí ale závisí na konkrétní smlouvě a výši škody.
Záleží na tom, k čemu auto používáte
Cena se mění také podle účelu užití vozidla. Jinak může pojišťovna hodnotit auto využívané jen pro soukromé cesty a jinak vůz, který slouží k podnikání, rozvozu zboží nebo přepravě osob. Vyšší počet jízd obvykle znamená delší čas strávený v provozu, a tedy i více příležitostí ke škodě.
Do kalkulace vstupuje roční nájezd. Řidič, který ujede několik tisíc kilometrů ročně, představuje jinou míru rizika než člověk, který denně dojíždí desítky kilometrů. Údaj by měl být realistický. Podezřele nízký odhad může při řešení pojistné události vyvolat otázky, především pokud se skutečný způsob používání výrazně liší od údajů ve smlouvě.
Limit není jen číslo v nabídce
Od 1. dubna 2024 činí zákonné minimum limitu 50 milionů korun na újmu na zdraví za každého poškozeného a dalších 50 milionů korun na majetkové škody. Jde o minimální rozsah, který musí povinné ručení splňovat.
Vyšší limit může dávat smysl zejména u řidičů, kteří často cestují po dálnicích, vozí více lidí nebo používají auto pracovně. Vážná nehoda může zahrnovat škody na několika vozidlech, dlouhodobou léčbu i ušlý příjem poškozených. Rozdíl v pojistném mezi základním a vyšším limitem přitom nemusí být tak velký jako samotná výše případné škody.
Při porovnávání nabídek proto nestačí sledovat nejnižší částku za rok. Smysl má zkontrolovat limit, rozsah připojištění, způsob likvidace škody i to, zda smlouva odpovídá skutečnému používání auta. Levnější pojistka může být rozumnou volbou, ale jen tehdy, když nešetří na parametrech, které začnou být podstatné až po nehodě.
U povinného ručení se cena může změnit i bez pořízení nového auta. Stačí přestěhování, další rok bez škody, změna účelu používání nebo přesnější údaj o ročním nájezdu. Právě proto má smysl nabídku čas od času přepočítat, ne ji jen automaticky prodlužovat.
